Milý deníčku… 🙂

Budu psát o sobotě, ale pátkem to začalo. To si totiž Honza v 5:30 vstal a odjel do Mělníka pracovat. 🙂 Renda vstával s ním, takže já musela taky 🙂 Po práci Honza jel rovnou do Trutnova pařit na slučku po 8 letech. Bez pivka to nezůstalo a návrat někdy v noci. Mezitím nám přivezli kamna – nebo spíš – chodící tyčka s náklaďákem mě přesvědčovala, že když nám nechá kamna na chodníku, tak si s tim manžel ve 2 v noci poradí… no, taky se mi to nechtělo tahat přes ty kamenitý hrboly. Sušičku (56kg) jsem s chlapem z PPL skoro nedonesla a tohle mělo okolo 100kg. Myslím, že se sousedi bavili. Sára řvala hlady, Renda svévolně opustil hromadu písku před barákem a šel si hrát s koncem hromosvodu… a my tam zápasili s kamnama na paletě 🙂 

Většinu dní se Sára s Rendou střídají s požadavkama, ale dneska chtěli oba pořád něco najednou. Už jsem začala pomalu pěnit. Ale vrchol přišel večer. Uspat oba najednou už zvládám, ale sousedi měli pařbu a kolem našeho baráku běhaly děti a pořád řvaly „Mio, Riki, Karamel“ (to jsou psi) a ječely. Do toho štěkot. Renda se 3x probral. Sára zabrala až v 11 – to už oba dávno spí. Musela jsem si opakovat, že naše děti budou taky ječet a že je super, že bydlíme mezi rodinama se spoustou dětí. :)))

Ráno jsme oba s Honzou nebyli schopní vylézt z postele. Tak jsme vyrazili na celodenní výlet do Krkonoš. Tam je totiž hodně podnětů pro našeho hyperaktivního všudybýlka. Prvním cílem byl zámek a zámecký park ve Vrchlabí – Renda byl fascinovanej vším, takže by to možná stačilo na celý den 🙂 Před obědem nám začal houkat barák kvůli samootvírací myčce. Obratem nám volala zásahovka, která má při poplachu dojet obhlídnout barák. No, trapas. 🙂

K obědu jsme Rendovi v jedné vyhlášené restauraci vybrali gnocchi… ale místo toho mi snědl půlku „Mc bejka“ i s hranolkama (naštěstí byly bez známky oleje a soli). Sára to prospala.

Po obědě šel Honza lovit sváču na odpoledne. S Rendou jsme čekali v zámeckém parku, kde Renda začal honit kachny. Vyhnal je až na náměstí. Běhala jsem za nimi s kočárem. Rendu jsem odchytila až v momentě, kdy na náměstí jednu kachnu skoro chytil. 

V podzemním parkovišti nikdo nebyl a Renda zjistil, že tam je skvělá ozvěna. Docela jsme se s Honzou bavili Rendovou zvukovou vynálezavostí a ozvěnou. 🙂

Cíl – rašeliniště. Zavřeno. 🙂 Parkli jsme to v Jánských lázních a vydali se na asi 3,5km dlouhý okruh okolo pramenů. Cestou jsme museli zdolat dva potoky. Kolemjdoucí s nadšením komentovali náš autobus a kopec před námi 🙂 

Cestou zpátky všichni tři vytuhli. Škoda, že jsem je nemohla vyfotit. 🙂

PS: Galerie má 2 stránky. Po prohlídnutí první části nutno přecvaknout :))))))

1 2 ►

S Rendou jezdíme občas na neurologii do Jablonce nad Nisou (kvůli předčasnému narození). Před porodem Sáry jsem to ještě zvládla sama, ale tentokrát jsem s sebou vzala Honzu. Dorazili jsme tam tradičně pozdě 🙂 Ale na řadu jsme šli hned. Honza se Sárou mezitím odlovili kešku. Skočili jsme na oběd do dobré restaurace na náměstí. Renda stíhal jíst oba naše obědy 🙂 A očividně mu nevadilo kombinovat svíčkovou s řízkem.

Cestou zpátky jsme se stavili na kozí farmě, kde mimo koz jsou i ovce, pávi, osel, husy, kachny, koroptve, … Renda si pohladil kozy i osla. Když mu koza začala kousat kalhoty, radši jsme vzali zpátečku. Popovídal si s husou (vydávali na sebe prapodivné zvuky). Koupili jsme si kozí sýry (ochucené i neochucené) a výbornou ovčí brynzu. A frčeli jsme dom. 🙂 A už se těšíme na halušky.. 🙂

PS: U Rendy v restauraci jsou popisky… :))