Druhá polovina srpna je dosti výživná co se úřadování týče. Barák prošel, dostali jsme číslo popisné 346. Na terasu jsme obdrželi nařízení odstranění stavby. Ale je to jen papírová podoba, nebudem nic bourat. 🙂 

Sára se poprvé koupala s Rendou dohromady. Oba zvládli vycákat dost vody na solidní potopu. Ale oba je to bavilo. Renda se od té doby domáhá společného koupání. A když Sáru vyndám z vany, tahá jí za nohy zpátky. A taktéž Sára – jakmile se přiblížím k vaně, začne dovádět a těší se do ní. Nicméně jsem zjistila, že není tak marný mejt Rendu ve sprcháči. Pustím mu slabý proud (na ovládání nedosáhne), zavřu ho tam, on si stříká na stěny a je spokojený. 🙂

Po dlouhé době jsme se vydali na výlet. Jeli jsme prozkoumat blízký Jičín. Dorazili jsme tam a obě děti spaly. No, co bychom je budili. Zaparkovali jsme a spali jsme taky. 🙂 Navštívili jsme Rumcajsovu interaktivní výstavu. Všechno se tam hýbalo. 🙂 S Honzou jsme si všechno vyzkoušeli, Rendu tam nejvíc zaujaly obrovy nohy a Rumcajs, který šplhal po věži k Mance. Po obědě jsme šli na místní pískové hřiště. Je tam supr vodní atrakce. 🙂

Rendův koníček je loupání cibule a česneku. Dává si záležet. Tož jsem toho zase využila, dala jsem mu kilo cibule, půl hodinky se bavil a pak jsem mohla rovnou vařit. 🙂

Sára péruje, jak to jde. Objevila kouzlo plazení vpřed. A už přestává pořád jen couvat.

Více viz fotky.

Betonování už se chýlí ke konci. Stání pro auto už je dobetonované. Na terasu přijde ještě 5cm vrstva, ale až po položení nějakých panelů či co 🙂

Krom betonování a „poflakování“ po Libštátě jsme si v polovině srpna udělali výlet za tetou Martinou a tetou Kateřinou. 🙂 Klasický průběh odjezdu: Chtěli jsme vyjíždět v 7,45, abychom Honzu vyložili v práci okolo 8,00. Když bylo všechno připravené v autě, Renda u auta, chtěla jsem dát Sáru do sedačky a ona plína celá hnědá. Tož jsme musely pod kohoutek. Po 10 min. zpoždění se mi podařilo dát Sáru do auta. Stačilo odchytit Rendu, připoutat… jenže plína prověšená až u kolen a po rozbalení musel Renda taky do sprchy. Odjížděli jsme teda v 8,05. Honzu jsme vysadili v práci. A pokračovali k tetě Martě do Zlíčka. Díky mým skvělým orientačním schopnostem se cesta protáhla o cca 20km. Ale děti to naštěstí prospaly. Teta uvařila dobrý oběd, po kterém jsme se vydali k druhé tetě. Tam probíhala právě přehlídka Bruderů, takže jsme trávili čas více-méně „jen“ s tetou s Prokopem. 🙂 Ale trampolína i houpačky se u Rendy (myslím) osvědčily. 🙂 Cestou zpátky jsme nakoukli přímo do Honzovy kanceláře. Omylem jsem vlezla přímo do obýváku paní majitelce vilky, ve které Honza pracuje. 🙂 🙂 🙂