A tak jsme vyrazili slavit formou výletovou. Protože Renda se Sárou vstávali už hodně brzo, rozhodli jsme se nejprve zamířit do liberecké zoo. Renda byl jako u vytržení, největší atrakcí byli tučňáci, lachtani a především kamerunské kozičky – k těm byl vstup volný. 

Následně jsme zamířili do pojizerské vesničky Příchovice, kde se zaručeně vyskytoval Jára Cimrman. Protože už byl čas oběda, využili jsme restauraci U Čápa a ochutnali místního Světoběžníka JC. Celá krajina, včetně restaurace, vyhlídky, muzea a dalších míst je spjatá s mistrovou osobností. Při prohlížení tématických fotek jsem nadhodil myšlenku „Myslíš, že to tu znají členové Divadla Járy Cimrmana?“ a Maruška odpověděla: „Určitě.“

A krátce na to se v místnosti, kde jsme seděli, zjevila nakukující postava samotného Zdeňka Svěráka. Se svou ženou poobědovali a po nějaké době opět odjeli (současně s námi). (Zde je nutné podotknout, že se se Sárou a Maruškou pozdravili „Dobrý den.“) 🙂

Počasí opravdu přálo, celý den se velmi vydařil.

Každý den je s našima mrňouskama jiný. Renda vymýšlí ptákoviny a Sára je den ze dne obratnější.

Renda každé ráno vyklízí myčku. (Většinu z toho mi podává, ale když nejsem v dosahu, uklízí sám.) Když zapínám rychlovarnou konvici, už hledá svoji lžičku, protože ví, že se blíží snídaně. 🙂

Dopoledne jsme většinou doma, zapínáme pračku (Renda ji musí vždycky naložit, zavřít a zapnout). Pak přendáváme pračku do sušičky – to je pro mě náročný, protože co kus oblečení, to posilování svalů při zvedání Rendy k sušičce. Někdy spolu vysáváme nebo zametáme. Někdy vaříme. Někdy si jen hrajeme. 🙂

Odpoledne chodíváme ven. Někdy k prababičce na pískoviště, kde jsou občas i kluci Malíkovi. Když je mokro, tak se jen projdeme nebo zaskočíme třeba k babičce a dědovi.

Sárinka se už převaluje na břicho i na záda. Plácavě se točí na břiše jako hodiny. Strká si kolena pod sebe a vystrkuje na nás zadeček. 🙂 Chytá hračky, ale nejradši pozoruje Rendu. 🙂

Renda zase pořád pozoruje nás a napodobuje nás úplně ve všem. U sporáku např. sahá na plotýnky, jestli jsou studený, pak na ně dá hrnec a šteluje zapínání. Nosí mi boty, abych s ním šla ven. Uklízí všechno všude – klíče do pračky, hračky do kamen, cokoliv do kuchyňské linky. Začal nám vyhazovat věci do koše – odpadky, ale i hračky. Naučil se smrkat, tak smrká do všeho, co se podobá kapesníku. Atd. Je to celkem sranda.

PS Galerie opět dvoustranná.

1 2 ►

Chtěli jsme v neděli vyzkoušet, jak to Renda bude zvládat na dětském hřišti. Líbilo se mu. Chtěl zůstat déle.

Na úterý 8.5. jsme naplánovali pouť do Jablonného v Podještědí ke sv. Zdislavě – patronce rodin. Byli jsme zde v prvním trimestru obou těhotenství. Pokaždé jsme šli i procházku ke Zdislavině studánce. Tentokrát jsme to vzali oklikou na Lemberk, kde Zdislava žila.

Na prvního máje jsme ukecali hodnou hlídací tetu a vyrazili jsme všichni do Nové Paky obhlídnout vilu, ve které má Honzova nová práce sídlo. A pak do bazénu. Teta hlídala za sklem, chudák. 🙂 Renda ocenil krom bazénku i vířivku 🙂 (PS Konečně můžem s Honzou do přehřátých malých dětských bazénků 🙂

Renda doma usoudil, že se nudím. A smíchal všechny 4 velikosti plen, které používáme. (2/3 – Sáry denní/noční a 4/5 – Rendovy denní/noční pleny) Aspoň, že mi podával ty pleny, které skončily pod postýlkou. 🙂

Výsledkem 2,5 měsíčního cvičení se Sárou je, že se na 3 měsících předpisově překulí na bříško. (Jen na jednu stranu.) Klubíčko na boku prý nestačí. 🙂 Teď ještě dorovnat cvíčem páteř a bude to ok. 🙂

V neděli 29.4. u nás byla pouť. Mše byla dlouhá, tak Renda vytuhnul. U kolotočů Rendovi stačily kamínky a byl spokojený. 🙂

O čarodkách se nechal Honza ukecat a hrál čarodějnici – jednu za tří kamarádek upalované čarodějnice. Nejvíc jsem se bavila, když Honza se starostou (taky čarodějnice) tancovali polku kolem zapálené vatry. Honza je čaroděnice s růžovým šátkem na hlavě. 🙂

Sára se v neděli i v pondělí setkala s Rafaelem. Kouzelně spolu komunikovali. 🙂

Více případně v popiskách.

PS Galerie má opět 2 strany.

1 2 ►